Mieszkańcy Prószkowa przypominają sobie nieodległe czasy, kiedy bogini Ceres zdobiła swą postacią park przyzamkowy w Prószkowie. Pewnej lutowej nocy kilka lat temu jej z piaskowca wykonany posąg zniknął bez śladu. Policja dość szybko umorzyła postępowanie. Szanse na odnalezienie pomnika równały się liczbie zero (0).

Stąd też samorząd prószkowski podjął inicjatywę wykonania nowego pomnika Ceres (wzorując się trochę na zdjęciach z zamierzchłych czasów). Wykonawcą i dawcą jej drugiego życia jest znany artysta malarz i rzeźbiarz Krzysztof Drygała (Prószkowianin).

Poniżej kilka zdjęć podczas prac oraz tuż po posadowieniu na docelowym cokole.

    

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Pivovar Krombholtza"
V roce 1870 založil Juliusz Krombholtz v Prószkowie pivovar (okolí dnešní ulice Zamkowej). Investice se rozvíjela výborně, měsíční produkce dosahovala 800 hektolitrů piva. Prosperitu neohrozil ani oheň, který zničil městečko. Pivovar byl rychle obnoven a opět zahájil produkci. Pivo vařené v Prószkowie muselo mít dobrou pověst, když se dováželo i do USA, a kdoví, co vše by ještě Herr Krombholtz dosáhl, kdyby dovedl jen vydělávat a tolik neutrácel. Jeho talent pro to druhé začal čím dál tím více převažovat. Příjemný život, ženy a nesplacené dluhy – to vše pivovar pohltilo. Aby zachránil majetek, Herr Krombholtz prodal koncesi pro výrobu piva – prý se na jejím základě dodnes vaří pivo v jednom pivovaru u Stuttgartu.

"Evangelíci v Prószkowie"
Malá obec protestantů existovala v Prószkowie již v XVII. s., pod tlakem protireformace, třicetileté války a nepřátelství ze strany katolického rodu Prószkowskich však byli rozprášeni. Šance na znovuzrození se objevila po smrti posledního hraběte v Prószkowie a převedení městečka pod královskou vládu – v roce 1783. Příznivého okamžiku využil správce majetku Bedřicha Velikého, rádce Jan Bogumił Leopold – „hnací motor“ evangelické církve v Prószkowie. První kázaní se konala u něj doma – rádce vybavil jeden pokoj oltáři a lavičkami a kvůli nedostatku kazatelů vyučování vedl sám. Oficiální právní uznání obce přišlo v roce 1793, společně s povoláním Fryderyka Fromholda na místo kazatele evangelické fary. Kázání stále probíhala v domech věřících a bylo zapotřebí mnoha let, aby se obec zotavila natolik, aby mohla postavit vlastní sbor a faru. Stalo se to v roce 1866. Čtyři roky později obec shromaždovala 772 věřících - z toho 320 v městě Prószkow. Konec protestantů v obci přinesla druhá světová válka – věřící protestanti, kteří uprchli ze svých domovů ve strachu před blížící se frontou, se již nikdy nevrátili. Po válce obec svou činnost neobnovila, fara byla lidovou vládou přestavěna na zdravotní středisko. Kostel zůstal nepoškozen a bohoslužby v něm probíhaly až do roku 1961 – vykonával je kněz, který do Prószkowa dojížděl z Pokoju. Poslední bohoslužba se konala v roce 1978. Dnes po evangelících v obci zůstal už jen prázdný sbor, budova fary a malinký hřbitov. Je na něm pochován rádce Leopold, pastor Hirsch a jiní pamětníci dob, kdy v Prószkowie na večerní procházky chodili katolický kněz a protestantský pastor společně.


„Kaple sv. Anny"
Kaple se nachází na konci ulice Korfanteho, je datována do roku 1813. Původně byla věnována sv. Michałowi, dnes vysvěcena Matce Boží. Podle prószkowského faráře z let 1815-1823, kněze Atanazego Sedlaga, byl na tomto místě hřbitov Napoleonových vojáků, kteří v městečku sloužili za francouzsko–pruské války (1806-1807). Pověst říká, že uvnitř kaple je zazděna „zlá“ žena z Prószkowa. Nasvědčovat tomu má zvláštní, pootočený tvar kaple. Podle téže pověsti se tu před mnoha lety objevil duch psa s lidskou hlavou.

Kostel sv. Jiří
Nápis datující vznik kostela v Prószkowie lze již sotva přečíst – první písemné údaje spadají do roku 1443 a týkají se svatopetrovského registru církevních daní v Niemodlinském děkanátu. V roce 1447 jsou již informace o existenci farního kostela v Prószkowie přesnější. Podíváme-li se, v jaké až vzdálenosti od Opole se od raného středověku nacházelo trvalé osídlení, zda se pravděpodobné, že kostel tu existoval již dříve. Je ale obtížné přiklonit se k nějakému určitému datu. Jedinou jistotou je přesné datum vzniku první zděné svatyně v Prószkowie – bylo to v roce 1578. Peníze na výstavbu věnoval hrabě Jerzy Prószkowski a prvním farářem se stal kněz Melchior Cebulla. Hrabě Prószkowski svatyni bohatě vyzdobil a v letech 1583-84 do věže vbudoval dva zvony. Nástupci hrabě Jerzego pokračovali v díle a v roce 1620 byly dokoupeny další tři zvony. Všechny byly označeny erby a datem vzniku. K dnešnímu dni se z těchto pěti zachovaly tři. Nápisy, které byly do zvonů vyryty před 400 lety, oznamují: „Můj hlas chválí Boha, přitom volá kněží i lid do kostela a upomíná ty, kdo váhají.”
Zkázu kostela přinesla třicetiletá válka. Na jejím sklonku, v roce 1644, armáda polního maršála Lenarta Torstenssona spálila kostel a zámek Prószkowskich. Práce na rekonstrukci byly završeny v roce 1687. Podíleli se na nich mistři z Florencie - Jan Sergano a jeho synové, kteří vtiskli svatyni barokní formu. Pravděpodobně z jejich dílny pochází dvě štukové sochy Petra a Pavla, které kostel zdobí od XVII. století. Barokní je rovněž vnitřní výbava – velkolepý hlavní oltář, tři boční oltáře, kazatelna a lože kolektorů rodiny Prószkowskich. Dodnes zachovaný zakladatelský akt oznamuje, že kostel byl svěřen pod patronát sv. Jiřího a sv. Bartoloměje. Tento doklad je dosud umístěn v měděné kouli, která byla 8. ledna roku 1688 zavěšena na věži kostela. Zdálo se, že nově nabytý klid fary nic neohrozí. Kritický den však nastal – v roce 1757 požár zachvátil značnou část vesnice a shořela i fara. Kostel zůstal ušetřen jen díky jednomu z obyvatel, který si všiml ohně na střeše sakristie. Prószkovští faru obnovit nedokázali. Smrt jednoho z nich - Leopolda – při souboji 10. května 1769 a přechod majetku do rukou Dietrichsteinů ukončily éru Prószkowskich. Dietrichsteinové dodrželi povinnost suveréna a v roce 1770 za 500 florénů faru obnovili, budova takto slouží dodnes.

"Gallusův kříž "
Kříž se nachází na cestě z Prószkowa do Zimnic. Na tomto místě parobek Gallusa při orbě pole vykopal tělo nemluvněte. Matku dítěte se podařilo zadržet. Byla postavena před soud a odsouzena. Když vykonala svůj trest, emigrovala do Polska. Skutečným vrahem byl prý nemanželský otec dítěte. Než v roce 1903 Gallus postavil kříž, bylo na tomto místě po nocích slyšet dětský pláč. V pozdějších letech, kdy pláč ustal, bylo nedaleko od kříže večer a v noci vidět zjevení ženy v bílé sukni. Wiktor Ptak, kupec, který jedné noci v roce 1924 cestoval z Zimnic do Prószkowa, přísahal, že ji tu spatřil. Již dlouho touto cestou po západu slunce nikdo necestuje, nanejvýš tu projede nějaké auto. Kdo ví, co se v noci u „Gallusova kříže” děje?

Kněz Hugon Kwiotek
Kněz Hugon Kwiotek byl 27. listopadu 1907 povolán do úřadu faráře farního kostela sv. Jiřího. Je jednou z výjimečných postav ve farních dějinách. Svou službu vykonával půl století, své věřící provedl dvěma světovými válkami, vzpourami lidu a bouřlivými poválečnými časy. Tento skvělý hospodář se nezabýval jen duchovní činností – měl zásluhu na výstavbě cesty Prószków - Zimnice Małe, zasadil se o vybudování cesty z Ligoty Prószkowskiej k Jaśkowicím, farní školy v Prószkowie, kostela v Przysieczy. Odvážný a schopen samostatného úsudku, během války až do srpna 1945 tajně schovával jemu svěřenou figurínu sv. Anny a zázračný obraz Matky Boží Opolské z kláštera na Hoře sv. Anny. Kněz Kwiotek rozuměl pojmu ekumenismus doslova – ti, kdo ho pamatují, dosud vzpomínají na jeho blízké přátelství s pastorem W. Balthazarem. Kněz Kwiotek zemřel 1. prosince 1959 a je pohřben na farním hřbitově v Prószkowie.
"Kaplica św. Nepomucena"
„Svatý Jan Nepomucký” – soška z roku 1877, v kapli nedaleko od mostu nad prószkowským potůčkem. Původně byla soška svatého zavěšena na stromě, ale když strom zahynul, člověk jménem Haumann postavil za 120 marek kapli, která stojí dodnes.
Umístění sv. Nepomuka v blízkosti mostů je důležité, protože je jejich patronem - od dob kdy jej Václav, český král, nechal utopit ve Vltavě. Svatý Nepomuk se ve skutečnosti jmenoval Jan z Nepomuka a byl pražským hlavním vikářem. V roce 1393 se český král Václav dostal do sporu s pražským arcibiskupem. Kvůli tomu nechal zavřít arcibiskupa, vikáře Jana a dva další církevní hodnostáře. Václav se vyznačoval velkou podezíravostí a všude hledal spiknutí. Tentokrát si byl také jistý, že arcibiskup proti němu kuje pikle. Jelikož neměl žádné důkazy, snažil se donutit biskupa k přiznání mučením. Když nedosáhl výsledku, tak biskupa propustil a na ostatních zadržených se snažil vymáhat, že o mučení nikdy nic neřeknou. Polomrtvý Jan již neměl sílu cokoli podepsat. To Václava rozzuřilo a nařídil, aby byl Jan svázán a hozen do Vltavy. Po čase byl Jan z Nepomuka kanonizován. Václav zemřel v roce 1419, když se dozvěděl o husitském povstání.

"Hrobka pastora Hirsche"
Pastor Karol Maurycy Edward Hirsch (1806-1859), páty kapelník evangelické fary v Prószkowie. Do úřadu byl povolán po smrti pastora Ernesta Zygmunta Liersza a proslul tím, že v roce 1855 založil Společenství chudých. Jeho úkolem byla hmotná podpora bratrů ve víře. Na vrcholu své činnosti společenství denně vydávalo 100 obědů. Bohužel tato myšlenka po smrti pastora Hirsche v roce 1859 ztroskotala. Hirsch je pochován na prószkowském evangelickém hřbitově. Spoluvěřící věrni jeho památce mu postavili hrobku. Na témže hřbitově najdeme též obelisk radního Leopolda – nejvýznamnější osobnosti v historii prószkowských evangelíků.

Pomologie
Královský institut pomologický byl založen v Prószkowie v roce 1866 a jeho úkolem bylo vyučování zahradníků a sadovníků. Pro potřeby školy byla na severu vesnice postavena budova, založena zahrada, skleníky a školka ovocných stromů. Vyučování ve škole trvalo dva roky a působili tam akademičtí učitelé. Kromě botaniky, chemie, mineralogie, sadovnictví a matematiky se v institutu vyučovalo rovněž včelařství, byly vedeny kurzy pěstování hedvábníků, existovala tu meteorologická, zoologická a botanická stanice. Prvním vedoucím institutu byl Gustaw Stoll. Když v roce 1897 zemřel, park při institutu byl pojmenován po něm. Ve škole se učila nejen mládež z Německa, ale i z Ruska, Švédska, Rakouska a dokonce ze Spojených států. Od roku 1934 se ve sklenících institutu každoročně konaly výstavy chryzantém. Tu první navštívilo méně než 300 osob, ale o čtyři roky později bylo návštěvníků již přes 5 500. Význam pomologie se udržel až do 70. let dvacátého století. Dnes je škola rozšířena o mnoho nových staveb a vyučuje nové generace. K procházkám vybízí park, kdysi významný pro celé Německo. Na jeho alejích rostou svědkové minulých dob – odrůdy stromů a keřů, které nenajdeme nikde jinde než tady.

 
 

Na jaře v parku kvetou magnólie a zelenají se keře.

„Včelařův kříž"
Je těžké přesně určit, jak dlouho tento kříž stojí u cesty z Prószkowa k Ochodzům – je to pravděpodobně více než 100 let. V paměti se uchovala povídka o „včelaři”, jehož domek obklopený úly stával kdysi na farském (patřil faráři) poli severně od kříže. Úlohou „včelaře” byla nejen ochrana včelích stromů a výroba medů, ale též dodávky vosku na svíce pro prószkowskou faru. Dnes už nejsou na světe staří včelaři, tak trochu bylinkáři, trochu doktoři, kteří jsou často spíš ku prospěchu včelám než lidem. „Včelařův kříž” v Prószkowie je možná poslední památkou po těchto lidech na Opolsku.

„Rybník Glazurów"
Jak říká místní legenda, „rybníky Galzurów” ležící na jih od kaple sv. Nepomuka obýval kdysi vodník. Obvykle neopouštěl rybník, ale když měl dobrou náladu, chodil na procházky z obyvateli Prószkowa až na náměstí. Tato pověst ukazuje, že prószkowský vodník byl klidný, což nelze říci o vodníkovi z Wybłyszczowa, který byl spíše protivný.


Zámek Prószkowskich
Podle staré legendy měl první dřevěnou strážnici v Prószkowie v roce 1250 postavit Stanislaus, jeden z potomků Radossiusa, jehož předci přišli na Slezsko z Čech. Tento údaj se zcela neshoduje s písemnými prameny. Zdá se totiž nepravděpodobné, že strážnice existovala v Prószkowie dlouho před rokem 1563, kdy Jerzy Krzysztof Prószkowski postavil první skutečně magnátskou budovu. Jeho zámek v sobě spojil funkci obranné pevnosti a renesančního paláce. Ve své době to byla unikátní stavba – nepočítajíc „Zamku Piastów” v Brzegu – dvůr obklopený křížovou chodbou a systémem vysunutých opevnění proti útokům dělostřelectva. Takový architektonický záměr, čerpající inspiraci z italské renesanční architektury, je ve Slezsku považován za výjimečný. Italská inspirace je zřejmá rovněž na sgrafitových výzdobách severozápadní stěny. Prószkowská sgrafita, to jsou hlavně sošky představující válečné, mytologické, ale i každodenní události. Sgrafita hraběte Prószkowskiego a koncepce křížové chodby byla inspirací pro pozdější slezské paláce. Rezidence Prószkowskich zůstala nezměněna do roku 1613, kdy byl přistavěna knihovna, koncertní a divadelní sál. Štěstí se Prószkowskich drželo dlouho, až přišel den, kdy před městem stanula armáda polního maršála Lenarta Torstenssona.
Za třicetileté války Švédové spálili Prószków a vyrabovali a vypálili zámek. K renovaci, která započala v roce 1677, Jerzy Krzysztof II Prószkowski povolal italského architekta a mistra štuky Jana Sergana. Ital zpevnil přední stěny zámku přístavbou dvou věží nad čelním křídlem a zazdil dříve otevřenou křížovou chodbu. Sergano obohatil rovněž výzdobu přední stěny – mj. vyplnil alegorickými soškami hluboké výklenky v oknech rytířského sálu a štuky v klenbě sálu vyzdobil alegorickými zobrazeními víry, lidského práva, Božského práva a motlitby. Přímo mistrovská práce je viditelná, podíváme-li se na štuky v zámecké kapli, kde najdeme i překrásný barokní oltář z počátků XVIII. století.
Zničení majetku za války, vysoké náklady na obnovu zámku - to vše vedlo ke krachu hraběte - Jerzy Krzysztof II. zemřel v chudobě. 10. května roku 1769 zemřel ve Vratislavi v souboji rukou hraběte Zedlitz hrabě Leopold Prószkowski, poslední mužský dědic rodu. Tehdy se podle dědičného práva stal zámek a jmění Prószkowa majetkem knížete Karola Maksymiliana von Dietrichstein, manžela Karoliny Maksymiliany, dcery Jana Krzysztofa II. Prószkowskiego. V roce 1783 pruský král Friedrich II. Hohenzollern koupil od Dietrichsteinů zámek za požadovanou sumu 333.333 a 1/3 dukátů. Onu třetinu dukátu nechal Bedřich Veliký zvlášť pro tuto příležitost vyrazit v královské mincovně, jen proto, že takové mince v té době neexistovaly.
Zámek se již nikdy do rukou Prószkowskich nevrátil. Nikdy už také neplnil svou původní funkci. Po mnoho let v něm sídlily veřejné instituce, v roce 1930 tu byla založena nemocnice sv. Wojciecha pro duševně nemocné.

 

Restaurace „Zamkowa"

Smrt posledního Prószkowského hraběte Leopolda v roce 1769, převzetí majetku knížetem Maksymilianem von Dietrichstein a pozdější jeho prodej Bedřichovi Velikému v roce 1783 započal novou etapu v dějinách městečka.
Prusové chtěli městečko hospodářsky oživit a udělili mu právo ke čtyřem trhům ročně. V okolních vesnicích začaly vznikat folvarky a ve městě byla v roce 1763 postavena továrna fajánsů. Začalo též velmi rychle přibývat řemeslníků. Městečko si navzdory změnám udržovalo venkovský charakter – většina budov byla ze dřeva, zastřešená dřevěnými taškami. Žádná z původních budov se nedochovala do současnosti. Lépe se vedlo prvním činžákům. V jednom z nich datovaném do poloviny XVIII. st. je dnes restaurace „Zamkowa”, proslulá svou vynikající kuchyní. V restauraci se zachovaly pěkné obloukové klenby z osmnáctého století.

Wybłyszczów

Předválečný název Wybłyszczowa - Wilhelmsberg je odvozen od příjmení hajného Wilhelma, který se v roce 1797usadil v nové hájence na kopečku. V následujících letech byly kolem domu postaveny další lesnické budovy a vznikla tak osada, která se časem odtrhla od Prószkowa. Dnešní Wybłyszczów pochází od názvu polany, na které se bělily („wybłyszczano”) plachty lněných pláten pro přádelny v Prószkowie. V dnešním Wybłyszczowie již mnoho stop po přádelně nezbylo, ale zůstal tu rybník, který prý byl ještě před nedávnem navštěvován vodníkem. Dále pak kaple, která připomíná tragické události minulého století, a ideální rekreační oblast v okolí vesnice.

Rybník Nadymac (Ademac)
Toto místo je známé z mnoha záhadných událostí. Často se tu bez zjevných příčin něčeho zaleknou koně, na hrázích se zjevují duchové dětí a žen utopených v rybníku. I Nadymac měl svého vodníka. Často se objevoval jako trpaslík nebo dítě a místní obyvatelé v něm viděli příčinu nejednoho utonutí. Vodník se rovněž ukazoval na polích a pastvinách. Dnes vzpomínky na tyto události uchovávají nejstarší obyvatelé Wybłyszczowa.

Kříž nad rybníkem Nadymac (Ademac)
Dříve tu stál dřevěný kříž, postavený v roce 1850 Francem Odelgę. Ten dnešní je datován do roku 1927. Kříž je postaven na cestě, která vede z kostela v Przysieczy do Prószkowa. Stejné kříže, ukazující cestu kolemjdoucím, byly ještě počátkem minulého století hojné. Do současnosti se dochovaly jen ty, jejichž dřevený pravzor byl přestavěn z kamene.

Obraz
Obraz Matky Boží Bolestné na místě, kde byl 13. května 1928 při návratu ze zábavy zavražděn mladý Kansy. V tradičním vyprávění se příčiny této vraždy nedochovaly, nevíme ani, kdo byl vrahem. Na památku smrti svého syna nechali obraz koupit rodiče zavražděného.